Vánoční čas je takovým hezkým uzavřením roku, kdy s lahvičkou při ruce, či snad s nějakým svařáčkem v oblíbeném hrnku, relaxujeme, zpytujeme svědomí a přemýšlíme nad prožitým rokem. Domácnost provoní cukroví, františek doutná na kamnech, koledy rezonují zdmi… No dobrá, dost s tou poetou. Je tu zima, jsem na antibiotikách, děti mě sejří jak sirný knot na krtky, řvou za dveřmi pořád nein, nein a do kupy nevím co dříve. Buším do klávesnice ve snaze dohnat, co jsem v létě proflinkal u rybníka. Flaška rumu se mi povaluje na stole téměř vypitá, sklenka nemytá dva týdny, oblepená, že nejde pustit z ruky, díky bohu, že nemáme včely. Tolik k času vánočnímu 🙂
S velkým potěšením vnímám dokončení ilustrace na obálku knihy Temná zákoutí. To, co zveřejňuji, ještě není finální verze, ale pro představu jistě postačí. Kniha má napsaných téměř dvě stě stran, do tří set by měla ukončit svůj příběh. Potěší jistě všechny milovníky akce, napětí, krvavých scén, ale i erotického polechtání a hlavně i šprýmem, byť mírně morbidním. Kraket, hlavní hrdinka příběhu, je fajn děvče. Má naostřenou katanu, na tváři děsivou masku, a to místečko dole, to jež se knižně zove ženská letora, jí nedá chvilku pokoj. Je to prostě fajn děvče. Svět je v prdeli, vesmírný mráz se přilepil na Zemi, a to co zbylo v podzemí, je srovnatelné s peklem v lidském pojetí. Parchanti prznící děti, zbohatlické loutky, podvodníci s kříži na prsou… Kraket je prostě fajn holka ve fajn steampunkovém světě – post apo 🙂 Jenže její svět se začne poněkud rozpadat vinou cizího mocenského přičinění a ona se musí vydat na výpravu pro záchranu toho, co nejvíce miluje. Vraždění. To potěší 🙂
