Čím se trochu více prezentovat? Mnohdy to může být obtížné 🙂

• Například jsem dlouholetým členem Mensy ČR (nyní bez aktivního členství), tedy organizace, kterou bych se nebál nazvat klubem prokletých lidí. Ano, zvýšená inteligence je opravdu prokletím a zásadním sociálním problémem, což vám potvrdí každý psycholog. Mezi běžnými lidmi si totiž připadáte jako mimozemšťan, který přistál na blbém místě. A nejde s tím nic udělat. V práci jste totální outsider, máte silně rozvinutý odpor k respektování nadřízených, a to takový, že vás pomalu nevezmou ani na vojnu, která bývala za trest. Ne, že by člověk absolutně nikoho nerespektoval, ale výhradně až po zvážení zásluh a výsledků dotyčného, což u nadřízených nebývá vždy pravidlo, že. Pokud jako inteligencí nadaný člověk máte navíc prořízlou pusu, malér je na cestě. Proto jsem u Mensy ČR, téměř okamžitě po svém vstupu, založil Klub černého humoru. Jak jinak přežít. Nuže, nakonec jsem přestal v organizaci být aktivní, ale svého času jsem řídil oblastní pobočku a vedl testování IQ v jižních Čechách.

• Jakožto člen Mensy jsem aktivně připravoval projekt True AI, varující před znevažováním a zneužívám slova, pojmu, inteligence. To se dnes na každém kroku děje, zejména systémy „umělých inteligencí“, a pojem inteligence, tedy abstraktní, deduktivní schopnost, byla srovnána se strojovým vyhodnocením několika proměnných a často velmi špatně navrženými algoritmy. Svůj názor na tuto problematiku jsem promítl do knižní série Stíny Země. Celé to pikantní na věci je, že jsem jakožto autor nakonec s povděkem sáhl po AI při ilustrování svých knih. Ach ten život, no cvičí nás 🙂

• Aktivně jsem se věnoval ruční knihvazbě a mezi sběrateli tohoto artiklu najdete dobře přes sto kusů mé výroby. Na tento bodík mého autoportrétu jsem opravdu hrdý, knihvazba je krásná věc.

• Přibližně v roce 2010 jsem se seznámil s několika pražskými rabíny a začal zvídat a docházet na přednášky do Pražské židovské obce. Připravil jsem pro židovskou komunitu první vydání židovských, halachických zákonů v českém jazyce (které ortodoxně se tvářící obci dosud překvapivě chyběly). Jednalo se o knihy Kicur šulchan aruch a Šaarej halacha. Knihy se dosud nevyprodaly – čeští židé o vlastní náboženské právo velký zájem neprojevili, a to doslova „Bohu žel“. No, proč nad tím vlastně fňukám…

• V roce 2013 jsem ukončil čtyřleté studium Judaistiky. Má dlouhá cesta za poznáním židovské víry mne dovedla do ortodoxní sfaradim školy rabiho Yosefa Pinta. Ve škole Shuva Israel v Aškelonu jsem studia dokončoval a následně se rozhodl tuto pouť za poznáním uzavřít. Několikrát mi bylo nabídnuto přistoupit ke konverzi k židovství – odmítl jsem. Má víra v bohočlověka, tedy v osobnost boha v každém z nás – což je tradice keltské pohanské víry – byla silnější. I tak jsem s Židy zažil neuvěřitelný čas. Pochopitelně mluvím, čtu a píši hebrejsky a dodnes jsem v kontaktu s několika přáteli z této komunity. Klobouk dolů a úcta v mém srdci!

• Od roku 2015 do 2018 jsem napsal většinu svých knih na mateřské dovolené, nejprve s prvním dítětem, následně s druhým. Jednalo se o 12 knih, z nichž je vydána zatím část. Přes mateřskou dovolenou jsem stíhal ještě práci ve svých nakladatelstvích a na zútulňování chalupy, kam jsem se s dětmi z Prahy přesunul. Jsem velkým propagátorem toho, aby mateřskou dovolenou zastali muži, kteří si s dětmi dokážou poradit mnohem pragmatičtěji, bez zbytečných a přemrštěných titěrností. Stačí jedna vlčí fenka a kus lesa.

• V roce 2015 jsem pro vznikající stát Liberland vydával tištěnou verzi novin The Liber Times. Jednalo se o oficiální noviny s vlastním ISSN: 2336-792X (en) a ISSN: 2336-7911 (cz). Působil jsem i v užším kruhu kolem zakladatele Liberlandu Víta Jedličky. A víte co? Srbové opravdu nemají smysl pro humor 😉

• Po mnoho let jsem se věnoval různým fotografickým projektům na kreativní i produktové fotografii. Některé mé výstupy najdete jistě i zde na profilu.

• V roce 2008 jsem v České republice spoluzakládal jednu z největších a hlavně neaktivnějších okultních loží v ČR. V následných dvou letech jsem připravil s kolegy dvanáct knih, pořádal řadu specifických veřejných přednášek a členských setkání. Vydali jsme například naprosto úžasný časopis Melancholia či tajemný Necronomicon, spolupracovali jsme aktivně s různými odborníky, jako je profesor Nakonečný. A ač to zní vše velmi tajemně, málokdo bude věřit tomu, že jsme v první řadě mířili k uměleckému vyjádření běžných (fotoprojekt Dogma prachu) i poněkud mysteriózních forem duchovních pohnutek. Spolek je dodnes z nedostatku času spíše v útlumu, i když se neustále staráme o své knihy a vzájemné kontakty. Mé fotografie a grafické práce vytvořené v rámci našich činností naleznete například v již zmíněném časopisu Melancholia, dále pak v časopisu Illuminati Journal či na webové prezentaci The Grand Mystical Lodge (funguje-li ještě).

• Dlouhé roky jsem se věnoval vegetariánské stravě a sám jsem byl vegetariánem. Pořádal jsem například vegetariánský den ve Mšeně. Po narození dětí, což vedlo k markantnímu snížení volného času a zvýšení fyzické náročnosti, jsem musel přejít na běžnou stravu. V Praze to bylo snadné s množstvím vegetariánských restaurací u ruky, ale mezi lesy Máchova kraje, kde vegetariánské jídlo „je přece ta příloha“ a smažený sýr, by člověk pošel hlady; a nebo stál jen u plotny. Věřím však, že se znovu k vegetariánství vrátím, neboť jej vnímám jako perfektní životní styl; empatie s dalšími živými tvory, respekt k jejich životu, ale hlavně i zdravotní boom každého jedince. Na což si musí každý přijít sám.

• A aktuálně, aby toho nebylo málo, stran mé lásky k vegee stravě, přesně s první vlnou Covidu jsem si otevřel vegetariánskou restauraci Diva India v Liberci. Jo, jo, život nás cvičí, cvičí 🙂 No, dáme to!