Ve stručnosti a volně šiřitelné formě:
Nakladatel, spisovatel, umělecký fotograf, knihvazač. Ročník 1975. Vystudoval Střední školu gastronomickou a hotelovou, obor Podnikání, zakončenou maturitou. Čtyři roky studoval judaismus na jedné z prestižních židovských škol Shuva Israel Rabbi Pinto. Studia zakončil v roce 2013 v Aškelonu (Israel). Milovník kreativní fotografie a spolutvůrce několika mystických fotoprojektů (např. Illuminati Journal). Ruční knihvazbě se věnoval od roku 2009. Vytvořil přibližně sto rukodělných unikátních svazků s vlastním tiskem a mnohdy velmi netradiční knižní vazbou. Od roku 2009 pracuje jako nakladatel a vydává jak různé esoterní svazky, tak odbornou judaistiku. Ve vlastní spisovatelské činnosti aktivně působí od roku 2018, kdy publikoval první čtveřici svých knih. Souběžně založil nakladatelskou značku True Paperback, coworking platformu pro mladé začínající spisovatele. Poblíž svého domova si provozuje vegetariánskou restauraci, snad jen proto, aby měl kam chodit na jídlo.
Čím se trochu více prezentovat? Mnohdy to může být obtížné 🙂
- Například jsem dlouholetým členem Mensy ČR (nyní bez aktivního členství), tedy organizace, kterou bych se nebál nazvat klubem prokletých lidí. Ano, zvýšená inteligence je opravdu prokletím a zásadním sociálním problémem, což vám potvrdí každý psycholog. Mezi běžnými lidmi si totiž připadáte jako mimozemšťan, který přistál na blbém místě. A nejde s tím nic udělat. V práci jste totální outsider, máte silně rozvinutý odpor k respektování nadřízených, a to takový, že vás pomalu nevezmou ani na vojnu, která bývala za trest. Ne, že by člověk absolutně nikoho nerespektoval, ale výhradně až po zvážení zásluh a výsledků dotyčného, což u nadřízených nebývá vždy pravidlo, že. Pokud jako inteligencí nadaný člověk máte navíc prořízlou pusu, malér je na cestě. Proto jsem u Mensy ČR, téměř okamžitě po svém vstupu, založil Klub černého humoru. Jak jinak přežít. Nuže, nakonec jsem přestal v organizaci být aktivní, ale svého času jsem řídil oblastní pobočku a vedl testování IQ v jižních Čechách.
- Jakožto člen Mensy jsem aktivně připravoval projekt True AI, varující před znevažováním a zneužívám slova, pojmu, inteligence. To se dnes na každém kroku děje, zejména systémy „umělých inteligencí“, a pojem inteligence, tedy abstraktní, deduktivní schopnost, byla srovnána se strojovým vyhodnocením několika proměnných a často velmi špatně navrženými algoritmy. Svůj názor na tuto problematiku jsem promítl do knižní série Stíny Země. Celé to pikantní na věci je, že jsem jakožto autor nakonec s povděkem sáhl po AI při ilustrování svých knih. Ach ten život, no cvičí nás 🙂
- Aktivně jsem se věnoval ruční knihvazbě a mezi sběrateli tohoto artiklu najdete dobře přes sto kusů mé výroby. Na tento bodík mého autoportrétu jsem opravdu hrdý, knihvazba je krásná věc.
- Přibližně v roce 2010 jsem se seznámil s několika pražskými rabíny a začal zvídat a docházet na přednášky do Pražské židovské obce. Připravil jsem pro židovskou komunitu první vydání židovských, halachických zákonů v českém jazyce (které ortodoxně se tvářící obci dosud překvapivě chyběly). Jednalo se o knihy Kicur šulchan aruch a Šaarej halacha. Knihy se dosud nevyprodaly – čeští židé o vlastní náboženské právo velký zájem neprojevili, a to doslova „Bohu žel“. No, proč nad tím vlastně fňukám…
- V roce 2013 jsem ukončil čtyřleté studium Judaistiky. Má dlouhá cesta za poznáním židovské víry mne dovedla do ortodoxní sfaradim školy rabiho Yosefa Pinta. Ve škole Shuva Israel v Aškelonu jsem studia dokončoval a následně se rozhodl tuto pouť za poznáním uzavřít. Několikrát mi bylo nabídnuto přistoupit ke konverzi k židovství – odmítl jsem. Má víra v bohočlověka, tedy v osobnost boha v každém z nás – což je tradice keltské pohanské víry – byla silnější. I tak jsem s Židy zažil neuvěřitelný čas. Pochopitelně mluvím, čtu a píši hebrejsky a dodnes jsem v kontaktu s několika přáteli z této komunity. Klobouk dolů a úcta v mém srdci!
- Od roku 2015 do 2018 jsem napsal většinu svých knih na mateřské dovolené, nejprve s prvním dítětem, následně s druhým. Jednalo se o 12 knih, z nichž je vydána zatím část. Přes mateřskou dovolenou jsem stíhal ještě práci ve svých nakladatelstvích a na zútulňování chalupy, kam jsem se s dětmi z Prahy přesunul. Jsem velkým propagátorem toho, aby mateřskou dovolenou zastali muži, kteří si s dětmi dokážou poradit mnohem pragmatičtěji, bez zbytečných a přemrštěných titěrností. Stačí jedna vlčí fenka a kus lesa.
- V roce 2015 jsem pro vznikající stát Liberland vydával tištěnou verzi novin The Liber Times. Jednalo se o oficiální noviny s vlastním ISSN: 2336-792X (en) a ISSN: 2336-7911 (cz). Působil jsem i v užším kruhu kolem zakladatele Liberlandu Víta Jedličky. A víte co? Srbové opravdu nemají smysl pro humor 😉
- Po mnoho let jsem se věnoval různým fotografickým projektům na kreativní i produktové fotografii. Některé mé výstupy najdete jistě i zde na profilu.
- V roce 2008 jsem v České republice spoluzakládal jednu z největších a hlavně neaktivnějších okultních loží v ČR. V následných dvou letech jsem připravil s kolegy dvanáct knih, pořádal řadu specifických veřejných přednášek a členských setkání. Vydali jsme například naprosto úžasný časopis Melancholia či tajemný Necronomicon, spolupracovali jsme aktivně s různými odborníky, jako je profesor Nakonečný. A ač to zní vše velmi tajemně, málokdo bude věřit tomu, že jsme v první řadě mířili k uměleckému vyjádření běžných (fotoprojekt Dogma prachu) i poněkud mysteriózních forem duchovních pohnutek. Spolek je dodnes z nedostatku času spíše v útlumu, i když se neustále staráme o své knihy a vzájemné kontakty. Mé fotografie a grafické práce vytvořené v rámci našich činností naleznete například v již zmíněném časopisu Melancholia, dále pak v časopisu Illuminati Journal či na webové prezentaci The Grand Mystical Lodge (funguje-li ještě).
- Dlouhé roky jsem se věnoval vegetariánské stravě a sám jsem byl vegetariánem. Pořádal jsem například vegetariánský den ve Mšeně. Po narození dětí, což vedlo k markantnímu snížení volného času a zvýšení fyzické náročnosti, jsem musel přejít na běžnou stravu. V Praze to bylo snadné s množstvím vegetariánských restaurací u ruky, ale mezi lesy Máchova kraje, kde vegetariánské jídlo „je přece ta příloha“ a smažený sýr, by člověk pošel hlady; a nebo stál jen u plotny. Věřím však, že se znovu k vegetariánství vrátím, neboť jej vnímám jako perfektní životní styl; empatie s dalšími živými tvory, respekt k jejich životu, ale hlavně i zdravotní boom každého jedince. Na což si musí každý přijít sám.
- A aktuálně, aby toho nebylo málo, stran mé lásky k vegee stravě, přesně s první vlnou Covidu jsem si otevřel vegetariánskou restauraci Diva India v Liberci. Jo, jo, život nás cvičí, cvičí 🙂 No, dáme to!