[06.04.2019] Někdy v roce 2013 jsem dokončil svůj hororový kousek Dům do věčnosti. Tehdy jsem ho připravoval jako velký fanoušek Lovecrafta a při psaní se nechal unášet pocity, jež jsem sám vnímal při čtení jeho děl. Příběhy kolem Necronomiconu, Sumerské mytologie, plíživé a jen těžko popsatelné cosi… Dokončený příběh jsem dedikoval pouze svému otci a vlastně jsem nikdy neměl větší ambice se o něj podělit. Ovšem až dodnes 🙂 Po šesti letech jsem si totiž svůj výtvor přečetl a zjistil, že není vůbec špatný a velmi rád bych věděl, jak na něj budou čtenáři a recenzenti reagovat. Stál jsem ale před rozhodnutím, jakou formou jej vydat. Jeho délka se na běžný formát paperbacku vejde do sto stran a to by na knihu bylo krátké. Zbytečně jej nafukovat se mi také nechtělo. Rozhodl jsem se tedy vytvořit druhé vyprávění podobného zabarvení, popisující jisté tajemné a velmi absurdní rituály zaklínací knihy sumerských bohů. Sám to vnímám jako zajímavou výzvu a tak práce na mém prvním hororovém díle pokračuje na plné obrátky.